Dyslexie

Dyslexie je vývojová porucha čtení.

Bývá vrozená, nebo získaná změnami v centrální nervové soustavě v průběhu těhotenství a porodu. Problém pravděpodobně spočívá v nedostatečné souhře a spolupráci obou mozkových hemisfér.
Projevuje se potížemi při zvládnutí čteného textu – dyslektik vypouští či zaměňuje slova a písmena. 
Počet dyslektiků v populaci vyspělých zemí nepřesahuje pět procent, u dalších pěti procent se však vyskytuje v méně zjevné formě.
V České republice se závažné formy dyslexie objevují zhruba u 2 % dětí.
Odklad školní docházky dyslexii nevyřeší – porucha přetrvává. 

Tato porucha bývá dědičná. Rodiče dyslektici by mělo počítat s 50 % pravděpodobností, že jejich dítě bude trpět stejnými obtížemi. U některých jedinců lze poruchu odstranit, u jiných přetrvává v určité podobě až do dospělosti. V žádném případě však tato vada nesouvisí s inteligencí a není překážkou dalšího vzdělávání. Výjimkou nejsou případy, kdy dyslektici dosáhli v profesní kariéře vrcholu svého oboru.
Vývojovou poruchou čtení byl postižen například slavný státník Winston Churchill, nebo zakladatel Microsoftu Bill Gates.

Významné osobnosti s poruchou čtení:
W. A. Mozart, Leonardo da Vinci, Gustav Flaubert, Walt Disney, Hans Christian Andersen, Tom Cruise, Whoopi Goldberg, Pablo Piccaso
nebo také
Albert Einstein, Alexander Bell, gen. George S. Patton, Thomas A. Edison, Winston Churchill, J. F. Kennedy, Woodrow Wilson, George Bush jr.

Nicméně ne všichni dyslektici jsou géniové. Rozložení skupiny dyslektiků je stejné jako rozložení celé populace. Jsou mezi nimi intelektuálové nadprůměrní, průměrní i podprůměrní.
Poměr dyslektiků mezi dívkami a chlapci je 1:10 v neprospěch chlapců. Chlapců postižených dyslektiků je desetkrát více.
Rozhodující význam pro výzkum, diagnostiku a nápravu specifických poruch učení měl Samuel Torrey Orton, jehož jméno nese také nejvýznamnější organizace zabývající se dyslexiemi (Ortonova dyslektická společnost, se sídlem v USA).

Diagnostika
První příznaky dyslexie mohou být různé:
- dítě začne později mluvit
- obtížně se vyjadřuje
- má malou slovní zásobu
- nedokáže vytleskat slovo po slabikách
Všechny tyto symptomy však nejsou jednoznačné pro včasnou diagnostiku dyslexie. V některých případech může jít jen o vývojové opoždění, které se srovná do několika měsíců. Má-li však dítě s těmito příznaky rodiče nebo sourozence dyslektiky, je pravděpodobnost vývojové poruchy čtení vysoká a je třeba zamířit do specializované poradny už v předškolním věku. Další znaky dyslexie:
- dítě má problém rozeznat písmena
- zná abecedu, ale nedokáže ji poskládat do slabik a slov
- má obtíže se souvislým čtením
- má problém s rozeznáváním zrcadlových písmen (p – b, q – g)
- vypouštění písmen
- přidávání písmen
- absolutně nečitelná slova či písmena
- záměna písmen (klika – kilka)
- záměna akusticky podobných písmen (g-k, v-f)
- záměna slov za slova úplně jiná
- nesprávné psaní čísel

Diagnostiku provádí pouze pracovník pedagogicko – psychologické poradny. Diagnózu nemůže určit ani rodič nebo učitel, dokonce ani dětský lékař.
Při diagnostice se musí vyloučit tyto okolnosti:
- zda nejde o následek smyslových vad
- zda má dítě přiměřenou inteligenci
- poskytuje-li mu jeho sociokulturní prostředí dost příležitostí ke vzdělávání

V rodině je třeba dyslektické dítě podněcovat k mluvení. Necháme si vyprávět zážitky (co se přihodilo u babičky, v mateřské škole, s kým si hrálo). Zpíváme dětské písničky, vytleskáváme říkadla a rozpočitadla. Případné chyby neopravujeme, jen správnou větu řekneme a zazpíváme. Především je nutné těmto dětem denně číst.

Vzdělávání žáků a studentů s dyslexií
Směrnice ministerstva školství stanoví, že je nezbytné vzdělávat žáky s poruchou učení tak, aby dítě handicapem netrpělo. Například:
- částečná redukce učiva
- poskytnutí delšího času k vypracování úkolů
- používání speciálních pomůcek (například PC)
a především hledání jiných cest vzdělávání, které nejsou ovlivněny poruchou.